Po třetím setkání se sloním stádem jsme se vydali na cestu do Okonjimy. Projeli jsme kolem campu Namutoni a Von Lindenquistovou bránou jsme opustili Etoshu. Snad se sem ještě někdy podívám!
U brány nás také dezinfikovali proti slintavce-kulhavce. Museli jsme projít přes koberec napuštěný dezinfekcí a autu vystříkali pneumatiky.
I když nás čekala dlouhá cesta, rozhodli jsme se pro zajížďku k největšímu meteoritu na světě – Hoba Meteorite. Cestou jsme zastavili na oběd v Tsumebu, celkem průmyslovém městě s hezkými výstavnými čtvrtěmi. Zašli jsme do místní obdoby KFC s názvem Hungry Lion. Kvalitou to ovšem do KFC mělo hodně daleko: burgery, co si dali Honza, Peter a Majda, byly tak prolité majonézou, že to Peter odmítl jíst. Já měl čtyři kousky obalovaného kuřete v nevýrazném mastném těstíčku, z čehož tři kousky byly zbytek prsíček po odříznutí steaku – takže v podstatě obalovaná kostra. Mňam. Vydělal na tom místní somrák, který si od obsluhy vyžebral Peterův netknutý burger – než ho ostraha vyzbrojený bejkovcem vyhnal od Hungry Lion pryč. Pořádek musí být.
U brány nás také dezinfikovali proti slintavce-kulhavce. Museli jsme projít přes koberec napuštěný dezinfekcí a autu vystříkali pneumatiky.
I když nás čekala dlouhá cesta, rozhodli jsme se pro zajížďku k největšímu meteoritu na světě – Hoba Meteorite. Cestou jsme zastavili na oběd v Tsumebu, celkem průmyslovém městě s hezkými výstavnými čtvrtěmi. Zašli jsme do místní obdoby KFC s názvem Hungry Lion. Kvalitou to ovšem do KFC mělo hodně daleko: burgery, co si dali Honza, Peter a Majda, byly tak prolité majonézou, že to Peter odmítl jíst. Já měl čtyři kousky obalovaného kuřete v nevýrazném mastném těstíčku, z čehož tři kousky byly zbytek prsíček po odříznutí steaku – takže v podstatě obalovaná kostra. Mňam. Vydělal na tom místní somrák, který si od obsluhy vyžebral Peterův netknutý burger – než ho ostraha vyzbrojený bejkovcem vyhnal od Hungry Lion pryč. Pořádek musí být.
Žádné komentáře:
Okomentovat