Teď už máme sbaleno, odhlásili jsme se z pokoje a čekáme s Majdou na Honzu s Peterem, abychom odjeli na letiště, odkud odletíme domů. Kolem chodí černí dělníci, kteří tu staví dlažbu před vchodem. Na stromě sedí dva turakové šedí – go-away bird. Za farmou kokrhá kohout. Je příjemné teplo, i když večer a ráno byla psí zima.
Namibie mě překvapila. Dala mi všechno, pro co jsem si přijel – a víc než to. Vezu si domů tuny natočeného a nafoceného materiálu, budu se tím probírat měsíce.
Překvapilo mě, jak bohatá a civilizovaná země to je – a zároveň jak svobodná. Přírodní krásy jsou nepopsatelné – žádná fotka, žádný film nemůže nahradit osobní zkušenost. Opravdu tu jsou obrovské vzdálenosti mezi sídly – od města k městu 150 km a mezi tím ani jedna vesnice, jen rozsáhlé oplocené farmy, kde se dobytek dělí o trávu a vodu s divokými zvířaty. V tom je Namibie docela jiná než Tanzanie, kde je spousta vesniček, vesnic, sídel. Neumím a ani nechci měřit Namibii s Tanzanií. Jsem vděčný za obě dvě zkušenosti.
Překvapila mě zkušenost pouště. Ani ne tak pískové duny Namibu, ty jsou úchvatné, jedinečné, ale tak nějak očekávané. Daleko víc mě překvapila poušť cestou z Henties Bay do Uis, kamenitá, prašná, jílovitá, občas zarostlá sukulenty – ale beznadějně pustá. Nejsou tam ani ty farmy.
Moc příjemné překvapení přinesla rozmanitost krajiny. Až na placatou Etoshu jsou všude jinde kopce a hory, skalky, skály a kopje bizarních rozeklaných tvarů, radost pohledět.
Každopádně si dovedu velmi dobře představit další budoucí návštěvy sem do Namibie. Mámivá a kouzelná Etosha mě očarovala a chtěl bych ji ještě jednou navštívit. Málo platné, jel jsem sem hlavně na zvířata a dostalo se mi jich v hojné míře. Ta ostatní místa byla také skvělá, jsem rád, že jsem se prošel po Dead Vlei a že jsem viděl lachtany na Cape Cross – ale ty tři a půl dne v Etoshe, to pro mě byl totální vrchol cesty.
Do Česka se mi chce i nechce. Uteklo to rychle. Všechno klaplo na 100% - i víc. Víděli jsme všechny druhy zvířat, které vidět šlo. Na mém seznamu chybí jen antilopa vraná, antilopa koňská a buvol – obě antilopy žijí na Waterberg Plateau a v západní Etoshe, buvol se vyskytuje jen na Waterbergu. Protože jsme nahoře na Waterberg Plateau ani nebyli, tak se to nepočítá :-).
Těším se domů na rodinu. Na ty ostatní věci, jako je civilizace, dálnice, zprávy, Evropa a Česko se netěším.
Na jaře mi bude 45. Dnes jsem četl na Facebooku citát, že většina lidí umře v 25 a do 75 o tom neví. Mě Afrika pomáhá být naživu. Tady v buši, kde vyhlížím antilopy, lvy a slony, na prašných pistách nebo v poušti, tváří v tvář slonímu samci nebo bílému nosorožci – tady žiju. Užívám si každou vteřinu, vychutnávám každý nádech a doušek vody z láhve.
Díky, Namibie.
Překvapilo mě, jak bohatá a civilizovaná země to je – a zároveň jak svobodná. Přírodní krásy jsou nepopsatelné – žádná fotka, žádný film nemůže nahradit osobní zkušenost. Opravdu tu jsou obrovské vzdálenosti mezi sídly – od města k městu 150 km a mezi tím ani jedna vesnice, jen rozsáhlé oplocené farmy, kde se dobytek dělí o trávu a vodu s divokými zvířaty. V tom je Namibie docela jiná než Tanzanie, kde je spousta vesniček, vesnic, sídel. Neumím a ani nechci měřit Namibii s Tanzanií. Jsem vděčný za obě dvě zkušenosti.
Moc příjemné překvapení přinesla rozmanitost krajiny. Až na placatou Etoshu jsou všude jinde kopce a hory, skalky, skály a kopje bizarních rozeklaných tvarů, radost pohledět.
Každopádně si dovedu velmi dobře představit další budoucí návštěvy sem do Namibie. Mámivá a kouzelná Etosha mě očarovala a chtěl bych ji ještě jednou navštívit. Málo platné, jel jsem sem hlavně na zvířata a dostalo se mi jich v hojné míře. Ta ostatní místa byla také skvělá, jsem rád, že jsem se prošel po Dead Vlei a že jsem viděl lachtany na Cape Cross – ale ty tři a půl dne v Etoshe, to pro mě byl totální vrchol cesty.
Do Česka se mi chce i nechce. Uteklo to rychle. Všechno klaplo na 100% - i víc. Víděli jsme všechny druhy zvířat, které vidět šlo. Na mém seznamu chybí jen antilopa vraná, antilopa koňská a buvol – obě antilopy žijí na Waterberg Plateau a v západní Etoshe, buvol se vyskytuje jen na Waterbergu. Protože jsme nahoře na Waterberg Plateau ani nebyli, tak se to nepočítá :-).
Těším se domů na rodinu. Na ty ostatní věci, jako je civilizace, dálnice, zprávy, Evropa a Česko se netěším.
Na jaře mi bude 45. Dnes jsem četl na Facebooku citát, že většina lidí umře v 25 a do 75 o tom neví. Mě Afrika pomáhá být naživu. Tady v buši, kde vyhlížím antilopy, lvy a slony, na prašných pistách nebo v poušti, tváří v tvář slonímu samci nebo bílému nosorožci – tady žiju. Užívám si každou vteřinu, vychutnávám každý nádech a doušek vody z láhve.
Díky, Namibie.
Žádné komentáře:
Okomentovat