Trasa 13. den, Okonjima - Waterberg

16. 7. 2015 9:26 am

Name:		Den 13 Okonjima - Waterberg
Date:		16. 7. 2015 9:26 am
Map: (valid until Jan 17, 2016)		View on Map
Distance:		145,2 kilometers
Elapsed Time:		8:51:31
Avg Speed:		16,4 km/h
Max Speed:		138,8 km/h
Avg Pace:		3' 39" per km
Min Altitude:		1 339 m
Max Altitude:		1 649 m
Start Time:		2015-07-16T08:26:07Z
Start Location:
	Latitude:	20.857716º S
	Longitude:	16.643345º E
End Location:
	Latitude:	20.480818º S
	Longitude:	17.278919º E

Mapa:

 Detail trasy na Waterbergu:

Game Drive na Waterbergu pokračuje

Od nosorožců jsme pokračovali v game drive. Na farmě volně žijí koně – dokud tu chovali dobytek, měli koně k honáckým účelům. Teď koně žijí volně v buši mezi žirafami a nosorožci.
Viděli jsme žirafy, antilopu trávní, pakoně, kudu a impaly obecné.

Moc mě potěšilo, že jsem zahlédl chocholatku obecnou – common duikera. Tohle zvíře se vyskytuje i v Tanzanii, tady jsem je viděl poprvé v životě! Naštěstí mám rychlou fotku, sice bídné kvality, ale pro dokumentaci postačující.

Je tu plno dikdiků damarských (poddruh dikdika Kirkova) a steenboků. Také černí kurovití ptáci – asi nějaký druh koroptve, kteří vydávají odporné skřehotavé zvuky. Doma si to určím podle fotky.
U lodge se večer pasou damani a dikdikové. U potoka jsem v poledne viděl paviána.
Waterberg je moc přívětivé místo. Nejvíc uchvacuje množstvím zeleně – tolik zeleně a vody jsme ještě v Namibii neviděli.

Je vidět, že už tu začíná Kalahari. Na farmě byly některé pasáže vysloveně pouštní – červený písek a sukulentní rostliny. Vyskytuje se tu také sisal, kterému Masajové v Tanzanii říkají oldupai. Nikde jinde jsme ho zatím neviděli.

Zvláštnosti chovu nosorožců

Nosorožci pocházejí z Jižní Afriky. Párek získali jako mladá zvířata, samci byli dva a samici tři roky. Očekávají, že první mládě by mohli získat po 15 letech. Není mi moc jasné proč, ale tak prý praví zkušenost. Pokud se narodí samečk, po dvou letech ho matka odstaví – a pak zřejmě prodají starého samce a mladého si nechají na chov, protože ten bude schopen mít mladé už v 7 letech, a klidně s vlastní matkou.

Jsou to docela podivná fakta – že by byl takový rozdíl, zda se zvířata znají od narození, nebo byla převezena odjinud? Vzhledem k problémům, jaké má zoo Dvůr Králové a keňská rezervace Ol Pejeta s rozmnožováním severních bílých nosorožců, by na to mmožná mohlo něco být.

Samec je prý nebezpečný mláďatům samčího pohlaví už od narození, proto je matka musí chránit. Prvních 14 dní je s mládětem sama a pak se vždy staví tak, aby byla mezi mládětem a samcem.

Je to zajímavé, netušil jsem, že jsou samci bílých nosorožců tak agresivní. Přesto – jsou schopni žít v malých stádech, na rozdíl od černých nosorožců, kde je maximálně matka s mláďaty, jak jsme viděli v Etoshe.
Zajímalo by mě, zda se tyto teorie potvrdí a  na Waterbergu se skutečně dočkají mláďat.

Průvodce ještě vyprávěl, že u bílých nosorožců vždy chodí mládě před matkou a u černých za matkou. Prý je to jako u lidí – bílé matky vozí děti před sebou v kočárku, černé matky je nosí v šátku na zádech.

Game drive na Waterbergu

Odpoledne od 15:00 jsme jeli na game drive. Vrátili jsme se na cestu a přejeli kanál, který vudou zásobuje Windhoek. Měří 900 km a většinou vede potrubím, jen zde jsou 4km vedeny po povrchu.
Jeli jsme rovnou za nosorožci bílými. Hodně mě překvapilo, že nám dovolili vystoupit z auta a přiblížit se až k nosorožcům.

Byli jsme možná 7m od obrovských zvířat – samce a samice! Nafotil jsem spoustu fotek. Byl to neskutečý zážitek!

Zvířata odpočívala vestoje, nepásla se, jen občas popošla. Měl jsem z nich respekt a úžasně jsem si to užil. Nikdy bych nevěřil, že je uvidíme tak nablízko!

Náš guide nám vysvětlil, že mají celkem tři kusy – tyto dva a ještě čerstvý přírůstek – samici, kterou tu mají jen dva týdny. Později jsme ji také viděli, ale schovala se před námi do křoví.

Waterberg Wilderness Lodge

Waterberg Wilderness Lodge je součástí komplexu ubytovacích kapacit patřících jednomu majiteli. Je tu ještě camp se stany a kempovacími místy a luxusní lodge s výhledem na Kalahari.

Naše Wilderness Lodge je až na konci údolí zahloubeného do svahů Waterbergu. Údolím protéká potok, který je proměňuje v hotovou oázu.

Roste tu bambus, obrovské fíkusy (fig tree) a jiné vlhkomilné stromy, které jsme jinde neviděli. Působí to jako malý zázrak – stěny a svahy údolí jsou horké a suché, plné kamení a suchomilných stromů a keřů. Dno údolí s potokem je zelené, plné nádherných fíkusů a dalších stromů.

 

Waterberg je stolová hora, která se vypíná 200m nad rovinou západní Kalahari.  Je dlouhá 50 km a široká kolem 20 km.

 

Poobědvali jsme lehký oběd – Majda měla sendvič a já salát z tuňáka, Honza měl oboje. Před odpolední rhino drive jsme ještě měli čas, tak jsme vyrazili na procházku údolím.

Je tu několik značených cest – vybrali jsme si Fountain Trail podél potoka až k prameni. Tam jsme zahlédli skálolezy – klipspringery. Měl jsem velkou radost, tohle zvíře jsem viděl poprvé v životě. Bohužel zmizeli ve svahu dřív, než jsem stihl udělat fotku.

Zpátky do lodge jsme šli Porcupine Highway, stezkou šplhající mezi balvany kamennou sutí až k úpatí útesů. Byl odtud nádherný výhled na útesy na obou stranách údolí.

Waterberg je stolová hora jako vyšitá z Arthura Conan Doyla. Nahoře na planině žijí mnohá vzácná zvířata – oba druhy nosorožce, buvoli, antilopa vraná i koňská, ale z naší lodge se nahoru pouze chodí na vyhlídku, safari se provozuje v rezervaci pod stolovou horou.

Odjezd z Okonjimy

Ráno jsem z postele pozoroval buvolce červené, prasata bradavičnatá a hyenku – aardwolfa. Po snídani jsme pohostinný Okonjima Plains Camp opustili.
Cestou z rezervace jsme pozorovali prasata bradavičnatá a kudu velké. Kdu byli na lizu soli – v Okonjimě je musí dokrmovat solí, protože tamní půda je chudá na minerály a fosfáty. Také jsme viděli dva druhy mangust – mangustu trpasličí a slender mongoose – štíhlé zvíře pískové barvy s černou špičkou ocásku. Škoda že nemám fotku.
Cestou k bráně jsme míjeli záchrannou stanici pro supy. Zdálky jsme viděli velkou voliéru na svahu jednoho ze skalních hřebenů. Po cestě jsme zastavovali, abychom si vyfotili originální dopravní značky upozorňující na jednotlivé druhy zvěře. Po Namibii je leckde k vidění „Pozor prase bradavičnaté“, „Pozor kudu“, severněji také „Pozor sloni“. V Okonjimě mají ještě dopravní značky se supy, gepardy, levharty, psy hyenovitými a oryxy.

Kousek jsme se vrátili po hlavní silnici k sever a pak už jsme zamířili na východ k Waterbergu. Cestou jsme míjeli farmu u Klein Waterbergu, kde jsme původně měli bydlet. Na první pohled vypadala dost hrozivě.
Vedle silnice jsme pozorovali velké hejno supů. Někteří kroužili, jiní posedávali na stromech a další něco žrali na zemi.

Když jsme zastavili, abychom si je vyfotili, zvedli se a odlétli. Zřejmě nemají s lidmi dobré zkušenosti.